Poprvé v Neukirchenu
Dostala jsem zajímavou nabídku k dlouhodobějšímu pracovnímu pobytu v Německu. A že prý se mohu nejprve přijet na místo pobytu podívat a pak se teprve rozhodnout, zda nabídku přijmu. Cíl: bavorské městečko Neukirchen beim Heiligen Blut.
Neukirchen leží v blízkosti našich hranic, takže je poměrně snadno dosažitelný. Jednoho listopadového rána se vydáváme na cestu. Počasí je vlídné, do podzimního pošmourna a lezava má hodně daleko. Zato my jsme po zhruba třech hodinách cesty už jen kousek od cíle. Ale ouha, dárek pro německého hostitele sice vezu, jenže jsem zapomněla cestou koupit dárkovou taštičku. Nevadí, v Neukirchenu bude jistě obchod, kde se něco takového snadno sežene. Blížíme se k městečku a jak se tak rozhlížím po kraji a tipuji, kde přesně by mohlo být konečné místo určení, začínám o obchodě mírně pochybovat. Rozsáhlé louky, lesy... Mezi nimi roztroušená stavení, bíle zářící do kraje.
Muž má nastudovanou mapu a s jistou dávkou škodolibosti ukazuje kamsi do dáli, do kopečka, kde na první pohled dávají lišky dobrou noc, a tvrdí, že tam TO JE. Nevěřím, vždyť se před námi konečně objevilo opravdové městečko, kostel, kavárnička, škola, nákupní středisko REWE, ba i banka...
Parkujeme před REWE a já pak snaživě bloudím mezi regály a marně pátrám po dárkových taštičkách. Po nějaké době pátrání vzdávám a jdu se na kýžené zboží zeptat k pokladně. Slečna pokladní je velice ochotná, o překot vysvětluje,kde mám hledat. Jen nevím, zda na mě opravdu mluví německy... Bavorský dialekt je něco, čemu - dle vlastního vyjádření - těžko rozumí i naši dlouholetí kamarádi ze Saska. Kam se hrabe švábština se svým šišláním! :-) Tak na svou komunikaci v Bavořích jsem tedy upřímně zvědavá... Taštičku nakonec nacházím a završení naší cesty už nic nebrání.
Sedáme opět do auta a k mému překvapení vážně opouštíme civilizaci a šplháme někam, kde už jsou jen louky, koně, pole, les, soukromá lesní cesta... Po té kodrcáme asi kilometr a najednou je před námi úplně osamocený dům jako z pohádky - učiněná oáza klidu. Brána na dvůr je doširoka otevřená, nezamčené jsou i vstupní dveře do domu.
Následuje seznamování s panem domácím a prohlídka celého domu. Jsem nadšená - interiér domu je stejně idylický jako exteriér. Po chvíli se nám plaše přichází představit i kocourek Bubi. Přijímáme od našeho hostitele pozvání na kávu a domácí "Kuchen". Sedíme v útulném obýváku a francouzským oknem vyhlížeme do přírody - do zahrádky s jezírkem, do pár kroků vzdáleného lesa... Domlouváme s panem domácím vše potřebné a po chvíli zjišťujeme, že téměř až pod okno zatím přišly tři srnky. Prý tu bývají častými hosty :-). Naše návštěva se chýlí ke konci, vše je domluveno. Od prvního prosince tu tedy budu mít svůj dočasný domov.