Sama v Neuenhausu
Po našem výletu do Tübingenu i nadále přetrvává nádherné počasí. Käthe se rozhodla zajet za maminkou na návštěvu do nemocnice a nabídla mi, že mohu jet taky. Kolem poledne přijíždíme k areálu Paracelsus Kranhenhaus Ruit.
Pohled na nemocnici Paracelsus, obklopenou zelení
Käthe se ptá zdravotníků na maminku a dozvídá se, že stará paní momentálně spí, měla trochu horší noc. Získáváme chvíli času, kterou by bylo škoda strávit v nemocničních zdech. Nemocnice má krásné okolí, je tu samá zeleň, a tak míříme do lesa. Jdeme lesní cestou a já obdivuji "stanoviště pro zdraví". Nic podobného jsem u nás zatím nikde neviděla. Stanovišť je hodně, jsou vždy označena tabulkou, která vám poradí, jak si na konkrétním místě protáhnout tělo. Käthe se se svou přemírou energie pokouší podle návodu provést něco na procvičení zad, ale ponejvíc u toho procvičuje krk, protože nesouhlasně kroutí hlavou :-). Daleko jsme nedošly, musíme se vrátit do nemocnice. Bez problémů nás pouštějí na pokoj. Je plně obsazený, třílůžkový. Paní už nespí, ale služba všem pacientkám právě přináší oběd. Po zkušenostech s jídlem z našich nemocnic jsem dost překvapená. Na tácech je kompletní a lákavě vypadající menu, samozřejmě včetně salátu a dezertu. Nechci nezdvořile zírat do pus obědvajících pacientek, proto se přesouvám ke dveřím, kde je vyvěšený týdenní jídelníček. Vybrala bych si určitě - dvě varianty "normální" a jedna vegetariánská, hmm... Když je stará paní najezená, nechá se přemluvit k opuštění pokoje a jde s námi ven. Käthe nás vede do prostoru, který je označen jako Oase. Je to příjemná restaurace s venkovním posezením. Jdeme koupit paní nějaké pití a pro sebe něco k snědku. Vybíráme si v samoobslužné části restaurace. Nabídka salátů, zeleniny, těstovin i dezertů je široká, nakonec volíme lasagne. Pak sedíme venku, povídáme si a když už je paní unavená, odvážíme ji na křesle zpět na pokoj, kde se rozloučíme.
Oase
Podle Käthe budu v domě ještě asi dva až tři dny sama. Povinností mi ubylo, a tak je na místě využít nenadálého volna. Protože už mám k dispozici kolo, vydávám se na projížďku. Na kolech tu jezdí kde kdo, podmínky pro cyklistiku jsou velmi dobré díky spoustě cyklostezek. Tak kam si to namířím?
Vydávám se, jako poté ještě mockrát, směr Nürtingen. Znamená to vyjet z Neuenhausu (vybavuje se mi, že jsem míjela vpravo nějaké kadeřnictví a pak vlevo květinářství), podjet dálniční most a dál...kam mě kolo ponese :-). Jede se mi dobře, cestu mi zpestřují krásní koně, pasoucí se na lukách podél stezek. Brzy přijíždím do Aichu a pak i do Grötzingenu. Tam se otáčím, při zpáteční cestě ještě využívám v Aichu Edeky k nákupu pár věcí a pomalu se vracím zpátky.
Další den je snad ještě parnější než ty předchozí. A tak sbalím plavky a ručník a jdu (pěšky) otestovat místní, asi 3,5 km vzdálený bazén. Hallenbad je na kopci, takže moje zprvu slušné tempo se postupně dost zpomaluje. Paní v pokladně je moc milá a ochotně mi vysvětluje, na jakou dobu zaplatit jaké vstupné. Bazén je sice krytý, ale budova je obklopená rozlehlou zahradou, takže po vykoupání se člověk může venku vydat napospas slunečním paprskům. Bezvadně jsem si zaplavala a rozložila se venku na osušku. Po očku pozoruji dění kolem. Jsou tu hlavně rodiny s dětmi a mrňata hojně využívají venkovní brouzdaliště. Zajímavé, jak někdy člověku utkví úplně nepodstatná maličkost. Kdykoli si vzpomenu na bazén v Neuenhausu, vybaví se mi malá holčička, která neustále kmitala od deky rodičů do brouzdaliště a zpátky. Kdykoli zamířila z vody k rodičům, vesele volala: "Hand-tuuuch, hand-tuuuch!" (tj. ruč-nííík, ruč-nííík) :-)
Plavecký bazén Neuenhaus