Rumunsko
Pobyt v Rumunsku byl pro mě prvním zahraničním, ale vzhledem k mému tehdejšímu nízkému věku (cca 4 roky) si toho moc nepamatuji. Pochopitelně mě ohromil let letadlem (a snad ještě víc občerstvení a bonbóny, které nám letušky rozdávaly) i moře, ale vzpomínky jsou velmi kusé. Tak například si jasně vzpomínám na zmrzlinu, která se podávala po večeři a měla dvě barevné varianty. Jedna barva byla určena dětem, druhá dospělým. Dětská zmrzlina byla hrozná, dospělácká vcelku ušla. A tak jsem pokaždé čenžovala s rodiči ;-). U vedlejšího stolu seděl nějaký pán s manželkou, kteří byli taky součástí naší skupiny. Naši o něm říkali, že je to "ten spisovatel", a když náhodou vyslovili jeho příjmení, dostávala jsem dětské záchvaty smíchu. No řekněte, Švandrlík, není to k popukání? ;-)
Z pláže ani od moře mi toho moc neutkvělo v paměti, snad jen, jak jsem si rozřízla nohu o něco, co se schovávalo v písku. Ještě se mi vybavují slamáky, které maminka v Rumunsku pořídila sobě i mně.
Rumunsko mě v současné době velice láká. Důvodem však už není moře, ale čeští krajané. K tomuto tématu jsem se dostala prostřednictvím kamarádky, které jsem pomáhala v pátrání po předcích. Našla jsem fantastického pana Oceláka, zakladatele skupiny Reemigranti, a báječné lidi sdružené právě v téhle skupině. Klobouk dolů před jejich předky, jejichž osudem byla přetěžká dřina a nelehké životní podmínky.