Zdravuška, Plešinka a krásné vlásky
Nevím, jak láskyplně oslovují svá vnoučata jiné babičky. Já té naší sedmiměsíční holčičce, mající zatím na hlavičce pořád jen nepatrné ochmýření, říkám něžně Plešinko. Dcera a její dotčená mateřská pýcha mě pokaždé sjedou všeříkajícím pohledem ("Tss, moje dítě je přece nejkrásnější na světě") a mně se okamžitě vybaví podobná scénka.
Jako malá se u své babičky probírám letitými fotkami a z jedné se na mě culí holohlavé dítko. "Kdo je to, babi?", vyzvídám a po babiččině odpovědi propuknu v hurónský chechtot. "To je moje maminka?! Maminka je plešatá!", vyrážím ze sebe pobaveně. Maminka se nejdřív kaboní, ale pak přiznává, že do dvou let aby na její dětské kebulce vlásek doslova pohledal. Od druhého roku věku si to vlasy vynahradily jak množstvím, tak kvalitou. Další fotka v mých očích představuje princeznu - nádherné dlouhé šaty, dlouhé rukavice, úžasné vlnité vlasy téměř k pasu. "Mami, to jsi taky ty?", ptám se užasle. Maminka kývá a vypráví, že tehdy byla na svatbě za družičku. Z fotky nemohu spustit oči. A v hloubi duše toužím, ach jak moc toužím, po taky tak krásných zvlněných vlasech. Jenže můj porost hlavy maminka v legraci definuje jako scezený nudle - rovné hřebíkoidní háro, které má k princeznám na hony daleko. Přesto se zdá, že i mým vlasům se blýská na lepší časy.
Ve školce máme moc hodnou paní ředitelku. Je trpělivější než její mladší učitelské kolegyně a na rozdíl od nich nás nenechává sedět se slzami zoufalství nad neoblíbenými jídly, ani je do nás nezkouší násilím cpát. Paní ředitelka Dušková volá na pomoc Zdravušku - jednoduchého maňáska, nasazeného na ruce. Zdravuška nám ústy paní ředitelky vypráví, jak budeme zdraví a šikovní a mrštní, když sníme to, co právě máme před sebou na talířích. Funguje to, naše ručky se chápou lžic nebo příborů a jídlo z talířů postupně mizí v našich pusách, potažmo žaludcích. Dlabeme jako o závod. "Po vločkové polévce budete mít překrásné kudrnaté vlásky", ujišťuje nás Zdravuška. Polévka ve mně mizí kosmickou rychlostí a nejradši bych si ještě přidala. I doma se najednou dožaduji jen a jen "vločkovky". Vlasům je to ale nejspíš zcela fuk. Jediná změna, jíž jsem se kdy dočkala, byl o mnoho let později přerod mých tvrdých vlasů do vlásků velmi jemných, způsobený nejspíš těhotenstvím. I když, kdo ví? Na vločkovou polévku, Zdravušku a paní ředitelku Duškovou jsem nikdy nezanevřela...
