Na téma Jídlo
V počátečním období vztahu muž převážně ochotně konzumuje vše, co mu jeho protějšek naservíruje na talíř. Dokonce občas i pochvalně mlaskne, nebo konzumaci prokládá citoslovci mňam mňam. Žena je jeho reakcí potěšena a motivována k ještě chutnějším a složitějším výtvorům, nebo aspoň ke snaze o ně.
Čas plyne, nastupuje každodenní všednost a s ní i první střet. "Cos to do tý omáčky dala za divný koření?", žasne muž nad premiérově předloženou krmí. Jeho úžas vyjadřuje neskrývanou nelibost. "No co by, to, co jsme do ní U NÁS doma vždycky dávali...", hájí se dotčeně žena, zcela přesvědčená o SVÉM kuchařském umění. "To tam teda ale nepatří", pře se muž, jist si SVOU pravdou, "u NÁS se to tam nikdy nedávalo." Dál už nastolený konflikt probíhá v závislosti na povaze a momentální náladě obou zúčastněných. Buď jeden nebo druhý pozvolna ustoupí od své představy inkriminovaného pokrmu, nebo na své představě oba zarputile trvají, a jídlo je navždy vyloučeno ze společného domácího jídelníčku.
(Z vlastní i cizí zkušenosti jsem došla k poznání, že častým jablkem sváru bývá třeba bramborový salát. Někde se dělá s uzeninou a vajíčkem, jinde bez těchto ingrediencí, zato ale s hráškem. U bramboráku můžete narazit, je-li jeden z vás zvyklý na nahrubo nastrouhané brambory a druhý na brambory nastrouhané najemno. Kapitola sama pro sebe je druh a množství při vaření používaného tuku. Sádlo, máslo, olej? A kolik? Lžičku, lžíci, nebo skorolopatu?
Drobná poznámka na okraj: Opravdové potěšení ženě skýtá skutečnost, že někdo z rodiny to či ono NEJÍ. Je-li dotyčná žena nadmíru obětavá, obklopí se nějakým tím nádobím navíc a rozlišuje - tohle je ta porce bez cibule, tohle bez celeru... Ale to už jsem vážně malinko odbočila.)
Někdy se ženě zdá, že jídlo, které uvařila, se opravdu mimořádně povedlo. Ráda by však měla toto zdání nějak potvrzeno, nejlépe ve formě pochvaly. I odhodlá se k dotazu:"Chutnalo?" Muž-nechvalič odtuší:"Sněd' jsem to? Sněd', tak vidíš..." Ženina ústa se protáhnou a v očích se objeví zklamání, na duši šrám.
Jindy zas muž-šibal zatouží svou polovičku poškádlit a pokrm zhodnotí vtipným:"Noo, jako od maminky to teda není...." V takové chvíli nezbývá, než nasadit něžný úsměv á la Marta Vančurová, omluvně špitnout:"Já vím, není...", a vzápětí sebevědomě zaburácet:"Ode mě je to totiž LEPŠÍ!"
Tak ať je to vždy NEJLEPŠÍ... a nechte si chutnat.