Kdo židli má, bydlí...nebo snad ne?
Změna bydliště s sebou většinou nese i změnu nábytku. Okukujete svou novou domácnost, pobrukujete si známou písničku "Dáme si do bytu"(text viz níže) a nadšeně plánujete. Na vázu, zmiňovanou v úvodu písničky, je času dost, lampu a petrolej dík elektrickému osvětlení řešit netřeba, ba i tím lůžkem disponujete. Ale stůl a židle, to je ono! Přesně to potřebujete a tak zahájíte svou pouť po prodejnách nábytku. Tohle sice vyhovuje vašemu estetickému cítění, nikoli však rozměrům vašeho bytu, tamto je moc pěkné, leč dostupné jen ve světlém odstínu, a támhleto se vám i přes vytoužený odstín prostě nelíbí.... A pak objevíte něco, co odpovídá všem vašim požadavkům - rozměrově tak akorát, odstín wenge, působivý vzhled, finančně přijatelné. Jásáte, platíte, vyzvedáváte kýžený nábyteček ze skladu, dopravujete domů a sestavujete. U stolu proběhne celý proces bez problémů. Se židlemi je to horší. Jejich jednotlivé části do sebe zapadají ztuha a u jednoho kusu do sebe nejdou vůbec. Tiše zaskřípete zuby a hlavou se vám honí myšlenky na nutnou reklamaci. Než ji však stihnete uskutečnit, je tu další zpestření. Na návštěvu přichází kamarádka. Obdivuje nové vybavení kuchyně, usedne na jednu ze tří ke stolu přistavených židlí. Vesele spolu štěbetáte v příjemné uvolněné atmosféře. A pak se vaše poměrně útlá kamarádka pohodlně opře. Současně zazní křupnutí a zděšené vyjeknutí. "Ježíš, já jsem ti tu židli rozbila!", štká návštěva nad "vejpůl" zlomeným čalouněným opěradlem. Chlácholíte ji a místo jedné vezete už k reklamaci židle dvě.
Takže znovu sestavujete, neboť na prodejně vám vyměnili vaše dva kusy za jiné dva jejich. A pak je tu další návštěva, na niž k vám dorazí dvojice kamarádek-sousedek. Podivné "cvak" a překvapené "no co to?!" zazní uprostřed zábavy takřka v témže okamžiku. Subtilní sousedka se zlehka opřela o opěradlo, a to prudce vystřelilo ze své drážky do kuchyňského prostoru. Společně nasazujete opěradlo zpět a za užaslých pohledů kamarádek zjišťujete, že do drážky vlastně vůbec nezapadá, volně se v ní viklá a opouští ji pokaždé, když chce sedící dopřát svým zádům trochu pohodlí. Zuby už skřípete velmi hlasitě a na prodejně se ovládáte jen těžko.
Cena židlí paradoxně stále stoupá. Každá reklamace totiž znamená dojet autem přes celé město na prodejnu a zpět, což pochopitelně výchozí hodnotu super židlí postupně navyšuje. Teď jen doufáte, že se opěradlo nezlomí, až se o něj opře vaše maličká roční vnučka, protože pak... Pak byste se už nejspíš opravdu neovládli a každou z těchto vysoce kvalitních židlí citelně omlátili někomu z Möbelixu o hlavu...
P.S. Poslední reklamace byla téměř pikantní. Ochotná asistentka prodeje (dříve prodavačka), která ve své funkci pobývala odhadem tak bez týdne čtrnáct dní na dotaz ohledně vrácení peněz sdělila, že "to teda neví, protože nezná reklamační řád". Židle nevyměněna, peníze nevráceny, odjezd domů, studování reklamačního řádu na netu... Další cesta v dohledu.
Irena Kačírková a Josef Bek - Dáme si do bytu
(Vlastimil Hála / Vratislav Blažek)
Dáme si do bytu do bytu dáme si vázu
do vázy kytici, pod vázu stůl.
Ke stolu židli, kdo židli má bydlí,
každý kdo bydlí má starostí půl.
Ke stolu židli, kdo židli má bydlí,
každý kdo bydlí má starostí půl.
Jen jedno lůžko radši
a dva kartáčky zubní
když lůžko nepostačí,
tak se má milá zhubni.
Dáme si do bytu do bytu dáme si lampu
nalejeme do ní petroleje.
Škrtneš a chytí, když chytí tak svítí
a když dosvítí tak se zas doleje,
škrtneš a chytí a když chytí tak svítí,
a když dosvítí tak se zas doleje.
Jen dvakrát, dvakrát metr a půl
aby se vešla ta židle a stůl,
či třikrát, či třikrát jeden metr
aby se vešel i barometr.
Když barometr klesne
zůstanem na té židli,
počasí je dnes děsné
ale nám se to bydlí.
Dáme si do bytu, dáme si zámek
pod zámek si dáme všechno co máme
tu židli a stůl a starostí půl
tu lampu a tu trochu petroleje,
co svítí když chytí a když dosvítí,
a když dosvítí tak se doleje.