Vydařený den a nevydařené fotky
7. 5. 2014 pro mě byl výjimečný den. Po poledni jsem po necelých pěti měsících zamířila ku Praze. Hlavní důvod výletu měl nastat až večer, ale i na odpoledne už jsem měla v hlavě sesumírovaný plán, jak v "matičce" naložit s časem. Z Holešovic se přímo nabízel směr Trója s botanickou zahradou a jejími motýly. I letos se ve skleníku Fata Morgana konala výstava tropických motýlů, tentokrát v termínu od 8.4. do 12.5. Po celou dobu trvání akce se z motýlí farmy ve Stratfordu nad Avonou (Anglie) do pražské Tróji zasílají kukly, z nichž se pak u nás líhnou skvostní motýli.
Tady sice ještě není žádný motýlek, ale kdo by neměl slabost pro takovou orchidej...
Fotka není vzhůru nohama, to se jen v jezírku zrcadlí stropní konstrukce.
Tady už je první motýlí fešák, snad Morpho peleides - stačí chvilku (nebo dvě) pátrat.
Tenhle jeho hodující kolega je líp viditelný, ovšem křídla držel tvrdošíjně sevřená.
Morpho peleides
Attacus atlas
Nádherná můra, druh z čeledi martináčovitých (žije v jihovýchodní Asii). Má největší křídelní plochu ze všech druhů hmyzu na světě.
U vstupu do prostoru je upozornění, že motýli jsou i při zemi - tak tento potvrzuje pravdivost sdělení.
Z botanické bych nejradši zavítala na Hrad, ale na ten potřebuji vždycky dostatek času, a tak volím procházku po Václaváku. V hloubi duše moc dobře vím, proč. Ostatně se tím níže nijak netajím :-). V prostoru kousek pod koněm se značně podobám Pavlovovu psovi, jsouc však přece jen stále člověkem, krotím sliny i stále rychlejší krok. Ale v duchu už se vidím, jak vyběhnu po schodech do patra a v mých milovaných Ovocných specialitách si vyberu tu nejneodolatelnější z nich. Prvně jsem tu sladce zhřešila před...dobrý bože!..před třiatřiceti lety, na školním výletě. Prásk! Do očí mě uhodí nápis ZAVŘENO, tvářící se navíc velmi, velmi definitivně. Vidina super dobrot mizí v nedohlednu a já od uzamčených dveří. No, možná ještě jedna šance pro chuťové buňky by tu byla - což takhle Světozor? Funguje, fronta vyčnívá ze dveří do pasáže, stolky uvnitř jsou obsazené. Upírám pohled na nabídkovou tabuli - tři druhy palačinek, je mi líto, ale neláká mě ani jeden. Javorový sirup nevyznávám, ráda bych (ne)obyčejnou jahodovou palačinku s čokoládou a šlehačkou. Vznáším dotaz, zda opravdu nemohu dostat palačinku v jiné variantě, než jaké čtu na tabuli. Nemohu, tak tedy díky a sbohem.
Vydávám se na Staré Město a toulám se jeho uličkami. Na Staroměstském náměstí pulsuje život, skupina sympatických (asi) studentů bůhví odkud zaujatě předvádí tanec v kruhu, u radnice parkují dvě policejní auta, policisté obklopují dva totálně nametené chlápky a zatím klidně přecházejí jejich slovní výpady. Čas pokročil, nestačí mi už ani na nostalgickou procházku ke Karolinu.
Ujíždím metrem na Českomoravskou a vmísím se mezi první nedočkavce, postávající před O2 Arénou. Snažím se si nepřipouštět, že za chvíli splynu s mohutným davem. Inu, dnešek je dnem D nejen pro mě, na "létajícího Holanďana" se vypravilo skoro 18 000 lidí. André Rieu k nám zavítal vůbec poprvé, jeho vystoupení zůstalo - jak ex ante, tak ex post - médii takřka nepovšimnuto. Jistě, média řešila tou dobou mnohem důležitější věci, na Andrého v nich nezbyl čas ani prostor. A vida, i přes nulovou publicitu dokázal Rieu až na pár míst halu vyprodat a vytvořit v ní skvělou náladu. V nadšeném publiku byli Andrého fanoušci z celé republiky, dál jsem stačila zaznamenat Němce, Rusy, Turky, brazilské příznivce... Koncert byl naplánován jako dvou a půl hodinový, nakonec se protáhl na více než tři hodiny. Na YouTube lze najít jak ukázky, tak i záznam celého vystoupení, proto se o jeho náplni nebudu rozepisovat.
Dva mnou vyfocené snímky - velmi nedokonalé, ale moje :-)
Toto je oficiální foto z koncertu, závěrečná fáze, tradiční balónky a stejně tradiční přídavky (Na krásném modrém Dunaji, Škoda lásky, ...)
Sympatická Martina, členka Andrého orchestru, po mamince Češka, tlumočila z angličtiny do - občas velmi roztomilé - češtiny
Co napsat závěrem? V létě pořádá André Rieu hned několik koncertů ve svém mateřském Maastrichtu. Prostředí je s O2 Arénou nesrovnatelné, ceny naopak srovnatelné jsou. Takže... Jeden sen jsem si splnila, vzhůru za dalším?