Zpátky na horách
Po dlouho očekávané sedmé oční operaci jsem se konečně dala jakž takž do kupy a přesunula se zpátky na hory. Koleno pozbylo otoků a pomalu se mnou začíná spolupracovat. Nohu už slušně ohnu, kulhání ale přetrvává. Celkové zlepšení je ovšem nesporné - po příjezdu jsem se belhala jen po penzionu, teď - po zhruba 2 týdnech - už zase sama venčím Dášenku. Postupně se snažím zvyšovat zátěž, což se daří hlavně za krásného počasí :-). Včera jsem vyrazila na běžnou ranní procházku s pejsinkou. Šly jsme po svojí obvyklé trase a protože sluníčko se z oblohy smálo na celé kolo, šlo se tak nějak líp a veseleji než jindy. A tak jsme procházku značně protáhly a byly jsme na sebe patřičně pyšné, kolik jsme toho dokázaly ujít :-).
Dnes je chvíli slunečno a chvíli pod mrakem. Byli jsme ve Vrchlabí na nákupu a při té příležitosti jsem ohledně kolena udělala další krok vpřed. Kousek od penzionu máme hotel s krásným bazénem, který je přístupný nejen hotelovým hostům, ale i ostatním zájemcům. Ve Vrchlabí jsem si tedy honem pořídila plavky a co nejdřív (asi po víkendu) vyrazím procvičovat nohu ve vodě. Mimo to mi mladí zakoupili hole na nordic walking, tak se musím poučit, co a jak se s tím provádí ;-), a pak vyzkoušet.
Dášenka po procházce - oblíbené strategické místo, odkud vidí a hlídá do všech stran :-)
A co občas vidí venku těmi otevřenými dveřmi (panečku, taková drzá veverka by se dala prohnat!)
