Knihy dětství
První knížka, kterou jsem jako dítě četla znova a znova, jsou - dnes už jistě naprosté většině čtenářů neznámí - Naši kluci. Půvabná knížka spisovatelky Amálie Kožmínové mě provázela dětstvím a historka o tom, jak šel Jirka pro krupičku, nebo jak recitoval svatému Mikulášovi básničku, u mě dodnes vyvolá úsměv.
Naši kluci - zleva Prokop, Jirka, Vašík
Další titul, který se mi hned vybaví v souvislosti s prázdninami, trávenými u babičky, je Rajská zahrádka. Nejde o knížku v pravém slova smyslu - Rajská zahrádka byl kdysi časopis pro děti a mládež. Babička měla z dob svého dětství tyto časopisy svázané a já doslova hltala jejich obsah. Netuším, odkdy dokdy přesně Rajská zahrádka vycházela. Ročníky, které mi prošly rukama, pocházely z 19. století, ovšem kdesi na aukci jsem zaznamenala nabídku stejnojmenného časopisu, ročník 1931.
V době, kdy jsem se naučila číst, začínala tvrdá normalizace. Slova typu andělíček, císař, ježíšek byla považována za nepatřičná a snad i proto, že mi Rajská zahrádka tohle zakázané ovoce poskytovala, byla mým častým společníkem. Nikdy nezapomenu na ten úžas, s nímž jsem hleděla na fotografie překrásné císařovny Sissi ( byla na nich zvěčněna s korunkou a dokonale splňovala mou holčičí představu princezny ), na příjemný pocit, s nímž jsem se dočítala o náležitě podaných císařovniných dobrých skutcích, na rozhořčení a smutek, jaké ve mně vzbudila zpráva o císařovnině zavraždění. Stejně tak se mi vybavují názvy mnoha povídek i některé ilustrace.
Alžběta Bavorská - Sissi
Sice ne moc ostrá, ale přece jen fotka..
Rajská zahrádka
Nemohu ale tvrdit, že babiččina knihovnička, umístěná v "zadním pokoji" mi nadělila jen příjemné zážitky. Babičku těšil můj neutuchající zájem o knihy a tak mi dopřávala zcela volnou ruku v jejich výběru. Nikým nekontrolována, louskala jsem ve věku asi 9 -10 let román Karolíny Světlé "První Češka". Už popis toho, jak kdosi kdesi ležel na márách ( slovo máry jsem ani neznala ) mě uvedl ve zmatek, stejně jako v podstatě celý obsah mně tehdy jen těžko srozumitelného díla.
Skutečně děsuplné noci mi ovšem způsobila teprve knížka Wandy Wasilewské Duha. Netuším, kde se v babiččině knihovně vzala, ale její obsah, líčící zvěrstva druhé světové války, je těžko stravitelný i pro mnohé dospělé. Mě tehdy úplně rozhodila....
Tak raději honem zpátky ke knížkám, které mi přinášely a přinášejí radost. Milovala jsem všechny knížky s Vlaštovkami a Amazonkami od Arthura Ransome, Káju Maříka, dívčí románky... 
Dík babiččině sousedce jsem se podrobně seznámila i s "červenou knihovnou". 
Tyhle knížky vyjmenovávat nebudu, ale v dalších rubrikách se pokusím vytvořit přehled těch mých nej nej knih, které budu řadit abecedně podle příjmení autorů.