Všehochuť z poezie
K mým velmi oblíbeným autorům patří Markéta Procházková-Lutková. Její vnímání světa kolem nás se myslím hodně podobá mému. Obdivuji její básnickou tvorbu, ale i aktvity v oblasti hudby ( vystudovala AMU, komponuje, učí ). Z její poezie vybírám alespoň úryvek z básně Taková noc ( II.)
Markéta Procházková
Taková noc ( II.)
Chtěla bych být s tebou
jako úsměv zrána
a jako polibek
na šťastnou dobrou noc
Ale to je příliš
a tak si mě ponech
aspoň pro tu chvíli
kdy budeš nejvíc sám
abych řekla Vydrž
když ti dojdou síly
když tě nepodepře
nalomená větev
vlastní důvěry
Snad i ty se vrátíš
až si budu myslet
že mě opustili
lidé, pláč i láska...
Fráňu Šrámka čtu ráda, a to nejen jeho poezii. Kromě četby se docela ráda podívám i na filmové adaptace jeho děl a nikdy si nenechám ujít TV film Popel, natočený v roce 1969 podle Šrámkovy předlohy režisérem Václavem Krškou. V hlavní roli už tehdy exceloval vynikající Viktor Preiss. Vraťme se ovšem k poezii, tedy k té Šrámkově. Básní s vánoční tématikou je nespočet, psali je různí básníci a mnohé jsou podle mých subjektivních měřítek krásné. Ale nejkrásnější je pro mě tahle:
Fráňa Šrámek
Prosinec
Po sněhu půjdu čistém, bílém,
hru v srdci zvonkovou.
Vánoční země je mým cílem.
Až hvězdy vyplovou,
tu budu blízko již. A budu ještě blíž,
až lesní půjdu tmou.
Tu ztichnu tak, jak housle spící,
a malý náhle, dětinný,
a v rukou žmole beranici,
včarován v ticho mýtiny,
tu budu blízko již. A budu ještě blíž,
svých slz až přejdu bystřiny.
Mír ovane mne, jak by z chléva,
v němž vůl a oslík klímají,
světýlka stříknou zprava, leva,
noc modrá vzlykne šalmají,
tu budu blízko již. Ach, jsem tak blízko již,
snad pastýři mne poznají...